Síla lidskosti aneb Velmi potřebné „setkání“ s Nicholasem Wintonem

V úterý 7. listopadu jsme se s vybranými žáky druhého stupně naší ZŠ vydali vlakem do Kojetína. Cílem cesty byla návštěva tamní sokolovny, kde se uskutečnila projekce dokumentu o siru Nicholasi Wintonovi, který vstoupil do obecného povědomí na přelomu 80. a 90. let minulého století. Tento významný britský bankéř se díky historickým okolnostem dostal na konci 30. let 20. století do Prahy. Jednalo se o naprosto neplánovanou cestu, jež změnila život nejen jemu, ale i několika stovkám českých, moravských a slovenských židovských rodin.

Winton totiž původně plánoval „lyžovačku“ ve švýcarských Alpách, než mu jeho přítel přiblížil zhoršující se situaci Židů v tehdejším totalitními režimy obklíčeném Československu.

Nelenil a obeslal ambasády většiny do té doby ještě demokratických států s prosbou o pomoc, která spočívala v „adopci“ židovských dětí do rodin v zahraničí. Jediného ohlasu se mu dostalo z jeho rodné Británie a Švédska. Rozjela se neuvěřitelná akce plná dotazníků, povolení, mnohdy nelegálních pasů, fotografií a také nezbytných peněz. Do začátku druhé světové války se podařilo dostat z Československa na 669 židovských dětí. V plánu byly i další odjezdy, které bohužel zhatil začátek války. Žáci v dokumentu viděli jak samotného Nickyho Wintona – zachráněné děti mu tak říkaly – tak povídání samotných dětí. Bylo zajímavé a především velmi emotivní si životní příběhy těchto zachráněných dětí vyslechnout. Člověk si při jejich povídání musel sám položit otázku, jaké to muselo být pro děti a především pro jejich rodiče, kteří si velmi dobře uvědomovali, že své děti na nástupišti pražského Wilsonova nádraží vidí pravděpodobně naposled. Děti, které měly „štěstí“, že se dostaly do „Wintonova vlaku,“ prožily útrapy války v relativním bezpečí anglických rodin. Sám Winton o svém činu, jenž považoval za samozřejmý, mlčel až do konce 80. let 20. století. Celý příběh se dostal na světlo díky Wintonově ženě a pořadu BBC – That´s Life. Z neznámého bankéře v důchodovém věku se přes noc stal zcela zasloužený hrdina. Díky němu dnes žije na 5 tisíc potomků Wintonových dětí doslova po celém světě. Wintonovi se tak „pozdě, ale přece“ dostalo zaslouženého poděkování a uznání jak v České republice, tak i Velké Británii. Aniž bychom to tušili, když jsme domlouvali cestu do Kojetína, je i vzhledem k současné situaci v Izraeli opravdu více než potřebné si právě toto téma připomínat. Na závěr nám nezbývá než parafrázovat trvale platná Wintonova slova, že slušnost a kompromis jsou nezbytnými předpoklady pro společný život lidí na této planetě.    

Radek Podhorný

Eva Vejdovská