Na radnici do Rokycan za starým Egyptem a českými egyptology
Pojišťovna Kooperativa spolu s Českým egyptologickým ústavem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a za podpory města Rokycany organizuje již několik let literárně-výtvarnou soutěž pro žáky základních a středních škol a domovy sociální péče. Tématem letošního ročníku byl kněz Iufaa a další objevy Abúsíru. Rozhodli jsme se na druhém stupni naší základky zkusit štěstí a namotivovat žáky, jestli by v hodinách výtvarky nenakreslili obrázky týkající se kněze Iufay a dalších významných objevů z české egyptologické koncese v Abúsíru. Do Vánoc se nám sešlo několik velmi povedených prací, a tak jsme se rozhodli, že to riskneme. Vše jsme pečlivě zabalili a odeslali do Rokycan, kde je soutěž každoročně vyhodnocována. Jaké bylo naše překvapení, když do školy zavolal koncem ledna Radek Cinke, který je hlavním organizátorem soutěže a oznámil nám, že naše žačky uspěly. V konkurenci osmi desítek prací z celé republiky Andrea Vránová z 8. B svou kategorii vyhrála a Soňa Ramišová z 9. A se dělila o druhé místo. Na jednu malou základku úspěch jako hrom. O tom, že práce se devítičlenné hodnotící komisi opravdu moc líbily svědčí i mail odborného patrona letošního ročníku soutěže egyptologa profesora Ladislava Bareše. On a jeho tým v roce 1998 otevřel sarkofág kněze Iufay a způsobil se svými kolegy a spolupracovníky egyptologicko-archeologickou senzaci. Jednalo se totiž o první nevykradenou hrobku v Egyptě za několik dlouhých desetiletí. Prostě takový český Tutanchamon. Vybírám z jeho moc milého mailu …“Jinak jsem ale chtěl napsat, že moc děkuju za zprostředkování účasti v té soutěži, bylo to velké oživení a i ty zúčastněné obrázky byly opravdu moc dobré. Až to vzbudilo dojem, že u Vás v Chropyni proběhlo nějaké "školní" kolo a do Rokycan tak byly poslány jen ty nejlepší.“ Domluvili jsme se tedy, že si pro ceny zajedeme a vezmeme i další malířky, aby si zažily slavností atmosféru při předávání na radnici v Rokycanech. Kdy se vám stane, že vám ceny předávají zástupci města, pojišťovny a slavní čeští egyptologové….
Začal tak trošku boj s časem. Ono „otočit“ se do Rokycan a zpět za jeden den není z Chropyně zrovna jednoduché. Ale nakonec to klaplo, lístky na vlak se sehnat podařilo, a tak jsme se v pondělí 5. února 2024 ještě za tmy vydali z Chropyně přes Olomouc, Prahu a Plzeň za naší chvilkou v záři reflektorů. Asi s hodinovým zpožděním jsme se po poledni objevili v Plzni. Městě, které je s českou egyptologií spojeno mnoha pouty. I když jsme zde jen přestoupili na další, už ani nevíme kolikátý spoj, určitě se sluší připomenout, že se v Plzni narodil právě profesor Bareš a jeho asi ještě slavnější československý předchůdce, první egyptolog, který kdy pracoval v Egyptě a šířil slávu českých egyptologů na univerzitách v Londýně a Oxfordu. Byl jím Jaroslav Černý, který je považován za jednoho z největších světových znalců Egypta v době tzv. Nové říše. Jeho rodný dům je dnes ozdoben pamětní deskou s jeho jménem. Takže naše plzeňská přestupní stanice nese také velké egyptologické stopy. A to nemluvím o tom, že se zde narodil i Miroslav Zikmund, který společně s Jiřím Hanzelkou dokonce přespal na vrcholku slavné Chufuovy (Cheopsovy) pyramidy během své cesty Afrikou. Naše cesta ale pokračovala dál. Z Plzně do Rokycan už je to, co by kamenem dohodil. Něco málo po 13. hodině jsme byli před rokycanskou radnicí. Bylo ale potřeba se na tu naši velkou slávu náležitě posilnit. Takže slíbený rozchod – kebab, asijské bistro, cukrárna, prostě podle chuti. Něco před třetí odpolední, jsme se sešli v obřadní síni radnice posilněni obědem i zákuskem a těšili se na slavnostní vyhlášení výsledků a předávání cen. Jak to tak bývá, na úvod nás čekaly děkovné a pochvalné proslovy. Slova se ujal pan starosta, zástupci pojišťovny, ale především čeští egyptologové, kteří ocenili snahu a nadání všech účastníků a ty nejlepší práce si pak odvezli s sebou do Prahy. Budou zdobit pracovny na Univerzitě Karlově. Nás samozřejmě nejvíce zajímala „naše“ kategorie základních škol. Chropyňská základka se určitě neztratila a odvezla si zpět na Moravu hned první dvě místa. Vyhrála Andrea Vránová z 8. B se svým obrázkem sošky „růžového“ faraona Raneferefa. Tato socha, kterou měl jako jeden z prvních lidí na světě po tisíciletích v písku v rukou právě profesor Bareš v roce 1984, dnes zdobí jednu z vitrin egyptského muzea v Káhiře, a je dokonce i na známkách egyptské pošty. Druhá skončila Soňa Ramišová z 9. A, která velmi hezky tužkou nakreslila jednoho z bohů v Iufaově šachtové hrobce, kterou otevřel tým vedený Ladislavem Barešem v roce 1998. Dnes se na interpretaci hieroglyfických textů v této hrobce výrazně podílí i Renata Landgráfová, jedna z největších specialistech na egyptskou jazykovědu a dnes ředitelka Českého egyptologického ústavu. I ona se přijela do Rokycan podívat a poděkovat žákům i všem ostatním, kteří se na přípravě této výtvarné soutěže podíleli.
A když něco vyhrajete, chtělo by to i nějaké ty ceny. Andrea se Soňou si odvezly batůžky se sluchátky, lahví na vodu, psacími potřebami, knihy o egyptologii i o městě Rokycanech a mnohé další. Ceny jsou super, ale největším zážitkem bylo setkání s egyptology – oni ti lidé opravdu existují a ty hieroglyfy umí????? Poděkování, společná fotografie, diplom podepsaný a věnovaný profesorem Barešem. Možná až s odstupem let holky docení, kdo jim vlastně blahopřál a s kým se měly možnost osobně potkat. Jsem moc rád, že jsme kromě našich vítězek mohli do Rokycan vzít i další šikovné malířky. Jejich obrázky budou zdobit školu a kdo ví, třeba uspějí za dva roky, kdy se plánuje další ročník této moc fajn soutěže.
V nejlepším se má končit, ale to v našem případě jaksi nešlo. Asi po hodině a půl předávání, focení a blahopřání nás čekala cesta zpět na Moravu. Takže opět hurá do vlaku a domů. Z Rokycan na pražský Smíchov, ze Smíchova dvoupatrovým vlakem na „hlavák“ a pak hurá „Leošem“ do Přerova. O tom, že musíme z „bezpečnostních“ důvodů rychle z Prahy svědčila i jedna z hlášek v naší výpravě. „Vidíš ty krásné mraky? To nejsou mraky, to je smog“!!! Smog to určitě nebyl, dýchalo se nám bez problémů, ale únava už hrála svou roli. Za necelý den jsme najezdili 800 kilometrů a musím uznat, že po 11. večerní jsme toho při návratu do Chropyně měli všichni tak akorát…
Závěrem se sluší poděkovat. Holkám za výbornou reprezentaci školy a chropyňské radnici za finanční podporu cesty. Rodičům, že nám na tuto cestovatelskou „hurá“ akci půjčili své děti, našim milým kolegyním, které si ve výtvarce řekly, že ten Egypt teda namalovat „zkusíme“, velmi milému přijetí v Rokycanech, a především českým egyptologům. Jeden z těch nejpovolanějších, profesor Ladislav Bareš, si totiž pro nás všechny připravil jako bonus pár osobních vzpomínek z expedic. No uznejte, kolikrát budeme mít v chropyňském zpravodaji možnost přečíst si článek od slavných českých egyptologů…
Radek Podhorný