Do Kroměříže nejen za tipy na další vzdělávání

V úterý 3. října jsme se s deváťáky vydali do Kroměříže. Našim cílem byl tentokrát především tamní Dům kultury. V jeho prostorách se konala již tradiční přehlídka středních škol Zlínského kraje. Žáci měl možnost se seznámit s obory, které se vyučují na středních školách v blízkém i vzdálenějším okolí. A že bylo z čeho vybírat. Od klasických gymnázií, přes různé obchodky, hotelovky, až po školy s tematikou vojenskou či leteckou. Nechyběly ani obory se zaměřením na zdravovědu nebo veterinu. Každý žák měl možnost si promluvit se zástupci škol jak z řad pedagogů, tak středoškolských studentů. Některé technické obory měly i svůj koutek, kde si žáci mohli zkusit své praktické dovednosti. Holky zaujala například i jedna škola kosmetická. Po hodině a něco jsme vycházeli plni dojmů, s letáky v batozích a rtěnkou a novými vlasy na hlavě. První dojem dobrý, ale vždy zazněla jedna otřepaná, ale důležitá rada: „Přijeďte se podívat na den otevřených dveří“. Kontakt přímo ve škole je k nezaplacení. Nám učitelům nezbývá, než s tímto názorem souhlasit a žákům cestu na jejich vysněnou střední školu v rámci „DODčka“ doporučit. Bylo také milé, že asi na čtyřech stanovištích nás vítali a provázeli naši bývalí žáci. Je fajn je vidět a vědět, že se jim na různých typech škol daří a že tam mnohdy patří k nejlepším a jejich ředitelé si je vyberou jako reprezentanty své střední školy na celokrajské přehlídce. Asi jsme je přece jen něco naučili…

Něco před 11 dopolední jsme se vydali z „kulturáku“ do města. Čekal nás dějepisný rychlokurz po Kroměříži. Hned před Domem kultury jsme si řekli, že tam kdysi místo něj stála židovská synagoga zničená na začátku druhé světové války. Tutu smutnou etapu dějin připomíná kousek vedle dnes alespoň památník od slavného sochaře Olbrama Zoubka. Prošli jsme kolem Octárny, zašli do míst, kde bylo dřív židovské město a radnice a dostali se na Riegrovo náměstí. Řekli jsme si pár slov o kostele Nanebevzetí Panny Marie a já si říkal, že to dětem nějak zafixuji do paměti. „Děcka v tomto kostele se v roce 1957 vdávala moje babička“. Otázka od nejmenované žákyně „A pane učiteli byl jste jim na svatbě?“. Kostel si nepamatuje už nikdo, ale tahle otázka zůstane v paměti dlouho 😊. Zjistili jsme, kdo to byl ten František Ladislav Rieger a co a proč dělal v letech 1848/1849 v Kroměříži. Došli jsme až ke státnímu gymnáziu a Justiční akademii, kde nebyli tentokrát ale hlavními hrdiny studenti, ale složky Integrovaného záchranného systému, které zkoumaly, co se to na tom gymplu ve sklepech vlastně přihodilo. Okolo kostela Jana Křtitele jsme se dostali ke svatému Mořici, Arcibiskupskému gymnáziu až na Sněmovní náměstí před zámek se slavným Sněmovním sálem a snad ještě významnější obrazárnou. Naše „okružní jízda“ měla svůj konec na Velkém náměstí u morového sloupu. Hodinka a něco vzdělávání bohatě stačila a byl čas na vysněný a zasloužený rozchod. Pizza, kebab, zmrzlina, ale také nákup knihy v jednom z knihkupectví. To mě jako učitele opravdu potěšilo.

Asi po hodině a něco jsme se vydali na autobus a před půl třetí byli zpět v Chropyni. Počasí nám přálo a myslím, že i žáci odcházeli domů spokojení. Mají alespoň základní představu o středních školách v okolí, prošli si město, dali si ten slavný kebab, a hlavně to letos vyšlo na úterý, takže jsme se všichni společně vyhnuli „odpoledku“.

Radek Podhorný